Co mě v SZ baví?

5. 11. 2007

Odpovídá Šárka Vosáhlová, členka organizace Ústí nad Labem – město

Proč jsi vstoupila do SZ? Byl nějaký impuls ke vstupu do SZ?

Impuls ne, spíš jsem tak dlouho zrála, až jsem dozrála.

Proč také nevstoupit… když mi záleží na věcech veřejných, zajímá mě možnost pomoci lidem jakkoliv handicapovaným, zajímají mě alternativní formy bydlení….

Jo, a protože jsem nejzelenější ze zelených.

Jen aby. Třídíš?

Odpadky? Třídím, modré do modrých nádob, žluté do žlutých, zelené do zelených, jen s červenými si nevím rady. Kdyby si přece jen někdo nejistoval- ano, byl to vtip. Třídit je přece samozřejmé. I když problém někdy bývá Kam? To už ale není otázka pro mě, ta je pro ty na radnici.

A co myslíš tím alternativním bydlením? Zpět do jeskyň?

Skoro správně. Ale ne tak docela, myslím tím energeticky nenáročné domy a jedním z příkladů jsou domy kryté zemí.

V žádném případě si nemyslím, že lidé by se měli vzdát cíle zvyšovat svoji životní úroveň a bohatství, ale měli by k tomuto cíli volit cesty, které nevratně nepoškodí právě přírodu, z níž naše ekonomické bohatství zcela bez pochyby čerpáme. A z tohoto hlediska se mi program Strany zelených jeví jako dobrá volba.

A z jiného ne?

Ale ano, i z jiného. Zelení nejsou jen praštění ochránci zviřátek a kytiček, jak se nám média občas snaží nakukat. Mojí největší prioritou je oblast sociální a té se v Straně zelených také věnuje velká pozornost.

Chránit zvířátka a kytičky tedy nemáme?

Samozřejmě ano!

Někomu se může zdát, že důsledné prověřování nějaké obrovské investice z ekologického hlediska třeba „jen“ kvůli tomu, že kdesi na kraji lesa roste vzácná rostlina, kterou většina lidí ani nezná, je zbytečné nebo je to dokonce plýtvání prostředky. Jenže vymizením jednoho jediného třeba i nepatrného rostlinného nebo živočišného druhu, vzhledem k rozsahu genetického kódu každého živého organismu, se ze světa ztrácí informace odpovídající celé knihovně s návody na konstrukci nejrůznějších látek, potenciálních léků a jiných využitelných chemikálií a materiálů. Statisticky každý den z naší planety zmizí jedna taková knihovna. Sotva jsme se naučili v těchto „knihách“ číst, ztrácíme každý den jedinečné databáze informací.

A to nemluvím o bobrech, mých oblíbencích.

A jak tě to v SZ baví?

Jak co, např. schůzování vůbec ne. Hlavně se mi líbí akce, které Strana zelených pořádá a které sice nejsou příliš politické, ale jejich pozitivní vliv je značný. Je to například sběr odpadků na vybraných lokalitách, čištění lesoparků a vycházkových zón, kam lidé často „uklízejí“ nepořádek ze svých domovů, chat a zahrádek. Tyto akce, které jsou veřejně prezentovány, bezpochyby vytvářejí pozitivní vzor pro občany a vytvářejí tlak na ty, kteří nejsou ke stavu životního prostředí tak citliví.

Jsi knihovnice. Je nějaká kniha, která ti změnila život?

Knih, které mě nějak ovlivnily, je spousty, vlastně, už jen to, že čtu, je svým způsobem ovlivnění. Ale existuje kniha, která mi, přestože je pro děti a téměř dítětem napsaná, život opravdu změnila, je od sedmnáctiletého Christophera Paoliniho a jmenuje se Eldest, je to druhý díl knihy Eragon.

Tu znám jako film. Že ty ses dala na chov draků?

Ne, mně stačí chovat morče.

Ovlivnila mě v tom, že jsem přestala jíst maso, stejně jako její hlavní hrdina. Po dobu, co Eragon pobývá u elfů, se těší, až si dá pečínku. Skutečně si pak uloví zvíře, ale je jeho poslední. Jeden z darů, které od elfů dostal, je totiž dar rozumět řeči zvířat.

Poslední otázka. Plánuješ vstup do vysoké politiky?

Vstup do vysoké politiky neplánuji, snad jedině, kdyby se vyskytla nabídka něčeho „na míru šitého“, třeba Ministerstvo sborového zpěvu, potápění a spánku nebo Odbor pro hlodavce.