9. 3. 2009
Úryvek z rozhovoru s historikem Frederickem Taylorem o smyslu bombardování Drážďan v roce 1945 a o tom, proč výročí této smutné události využívají neonacisté.
18. dubna se má v Ústí nad Labem konat pochod neonacistů, oficiálně ohlášený jako připomínka spojeneckého bombardování z dubna 1945. Odpůrci chystají pokojnou protiakci. V únoru proběhl obdobný pochod v Drážďanech. Ledacos z drážďanské zkušenosti pro nás může být poučné. Z mezinárodní edice listu Spiegel Online proto přinášíme závěrečnou část rozhovoru s britským historikem Frederickem Taylorem. Vybral a z angličtiny přeložil David Daduč.
SPIEGEL ONLINE: Výročí drážďanského bombardování se pro neonacisty v Německu stalo nejdůležitějším protestním dnem. Proč?
Taylor: Neonacisté tohoto výročí využívají dvojím způsobem. Zaprvé jako přímočarý propagandistický kyj proti vítězům druhé světové války, jako doklad toho, že Spojenci prý vedli válku proti Německu zločinně. Zadruhé lstivěji jako nástroj relativizace holocaustu pod taktovkou Adolfa Hitlera. Hovoří o „bombovém holocaustu“ Spojenců vůči civilním obyvatelům německých měst, přičemž nesmírně nafukují související čísla a samozřejmě bagatelizují počty Židů, Sintů, Romů, homosexuálů, politických vězňů a dalších milionů obětí skutečného holocaustu. Právě tato dvojvrstevná výhoda drážďanského výročí je pro neonacisty a jejich spojence obzvlášť přitažlivá. Navíc řada jinak vážených občanů Drážďan i dalších měst, z nichž mnozí vyrostli obklopeni poválečnými mýty, stále věří nadsazeným počtům obětí a je přesvědčena o zločinnosti spojenecké bombardovací kampaně.
SPIEGEL ONLINE: Zveličené počty obětí se ukazují jako značně odolné vůči akademickému výzkumu. Mýtus o Drážďanech jako oběti spojenecké agrese patří k těm, které nechtějí ustoupit. Nakolik byly Drážďany skutečně nevinné?
Taylor: Drážďany byly nesporně nádherné město, centrum umění a symbol všeho, co bylo tak úžasné na německém humanismu před nástupem nacismu. Byly ovšem také dosti silně nacistické a jednalo se o významné středisko průmyslu. Tamní lehký průmysl, továrny vyrábějící od psacích strojů a cigaret po nábytek a bonbony, se po roce 1939 v drtivé většině přebudoval pro válečné potřeby. Má se za to, že práce související s válkou vykonávalo ve městě kolem 70 tisíc lidí. Tamní regionální železniční ředitelství se významně podílelo na válečném úsilí na východní frontě a také na převozech vězňů v rámci systému koncentračních táborů. Otázkou tedy není, zda se v Drážďanech nacházely legitimní cíle bombardování, ale zda byla metoda a intenzita bombardování v únoru 1945 oprávněná.
SPIEGEL ONLINE: Myslíte, že oprávněná byla?
Taylor: Osobně sice dokážu vystopovat její logiku, ale mám vážné pochybnosti. Jedná se o otřesný příklad toho, jak válka stravuje morální rezervy i demokratických států. Götz Bergander, jenž bombardování svého rodného města přežil jako osmnáctiletý a o jeho zkáze mnoho napsal, označil bombardování svým typicky shovívavým způsobem za „nadměrné“. Tak takové bylo rozhodně a přinejmenším.
Převzato ze Spiegel Online z pátku 13. února 2009
http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,607524,00.html
Interview vedl Charles Hawley. Frederick Taylor je autorem knihy „Drážďany: Úterý 13. února 1945“ (HarperCollins Publishers, 2004), která se věnuje apokalyptické destrukci tohoto německého města jen několik týdnů před koncem druhé světové války. Vystudoval historii a moderní jazyky na britských univerzitách v Oxfordu a Sussexu a zaměřoval se na dějiny krajní pravice v Německu na počátku 20. století. Jeho osobní webové stránky najdete na www.FrederickTaylorHistory.com.
