20. 8. 2009
Ústí nad Labem – Přemysl Rabas, jedna ze známých tváří zelených, má na severu Čech hluboké kořeny. Dlouho vedl chomutovský zoopark. Teď bude v podzimních volbách právě za zelené obhajovat křeslo v parlamentu.
Strana zelených by měla mít v rámci republiky na severu Čech díky nejhoršímu životnímu prostředí nejsilnější pozici. Myslíte, že ji má?
Výsledky ve všech volbách z posledních let dokazují, že SZ v Ústeckém kraji má jednu z nejsilnějších pozic v republice. Podobně dobrých výsledků dosahuje také Liberecký kraj (tedy spolu s Ústeckým bývalý Severočeský) a Praha.
Ke skutečně dobrým výsledkům je však před námi ještě dlouhá cesta.
Je třeba změnit názor, že hlas pro malé strany je ztracený. Budu-li se při výběru strany důsledně řídit tím, zda na mne působí důvěryhodně, pak nemohu volit žádnou ze stran připravované velké koalice. Politici dvou nejsilnějších stran jsou často příliš provázáni s tím, co Havel nazval mafiánským kapitalismem, a když jde o jejich soukromé zájmy, dokáží se velmi dobře dohodnout. Nakonec v našem kraji to dokládá mnoho smutných příkladů. Důvěra v nové politiky a nové nekompromitované subjekty vyjádřená hlasem, je zároveň vyjádřením nedůvěry těm, kteří se více starají o své zájmy než věci veřejné. Tak bychom mohli nastartovat skutečnou změnu, budování skutečné demokracie, ve které politik, který lže, podvádí a obohacuje se na úkor ostatních, musí i skončit.
Podle výsledků eurovoleb by se spíše dalo říci, že popularitu ztrácí… Čemu to přičítáte?
Voliči od SZ v nejvyšší politice očekávali mnohem víc změn, než mohla silou svých mandátů dosáhnout. Proto někteří začali hledat jinou alternativu.
Zhodnotit skutečný dopad tříletého působení Strany zelených nemusí být snadné, pokud si člověk dělá obrázek pouze z útržkovitých zpráv a prvních dojmů. Troufám si ale říci, že mnohá témata dnes považovaná za samozřejmá, by nebyla tolik akcentována, nebýt zeleného hnutí završeného vstupem Strany zelených do parlamentu. Témata, jako úspory energie, třídění odpadů, recyklace, biopotraviny, obnovitelné zdroje energie, ochrana klimatu, ale také lidská práva, rozvojová spolupráce, to vše jsou pilíře tvořící předpoklad udržitelného rozvoje České republiky a světa jako takového.
Program SZ (navíc) tak poněkud předběhl svou dobu. Lidé u nás nemají ochranu prostředí, života a planety tak v popředí, jako jinde ve vyspělém světě. V budoucnu bude poptávka po stranách s takovýmto programem stoupat. To si uvědomují i velké strany, a tak náš program alespoň na oko postupně přebírají. Přesto jsem si jist, že SZ na politické scéně zůstane.
Jak třeba vidíte boj Trmických proti lihovaru, který zapáchá?
Znám tuto kauzu pouze zprostředkovaně, ale zdá se, že nebyl uplatněn princip předběžné opatrnosti a zaspalo se v počátcích, kdy se rozhodovalo o umístění takového provozu na kraj města. Účastnil jsem se podobného sporu v Klášterci nad Ohří, kde laminátovna obtěžovala zápachem část města. Tamní občanské sdružení Za Miřetice lepší odvedlo obrovský kus práce a po několika měsících (letech) jednání, medializace a protestů dosáhlo dohody s vlastníkem provozovny na instalaci nové technologie, která zápach odstraní. Přál bych Trmickým podobný konec a všem ostatním doporučuji, aby se důkladně zajímali o dění ve svém okolí, protože jednání předcházející odsouhlasení podnikatelského záměru šetří nejen čas a energii lidí, ale i peníze investorů.
Není zajímavé, jak se lidé bouří proti zápachu, ale fakt, že je na Ústecku několikanásobně překračován třeba limit prachu, což už vážně ohrožuje jejich zdraví, jako by nikomu nevadil?
Tuto skutečnost můžeme přičíst nedostatečné informovanosti veřejnosti. Již v Malém princi je psáno, že to, co je důležité, je neviditelné a to, zdá se, platí i o škodlivinách. Jistěže by se společnost měla snažit, aby nebyli lidé obtěžováni zápachem a hlukem. Souvisí to s kvalitou života. Nemělo by se tím ale do pozadí dostat řešení problémů, které ač nejsou bezprostředně vidět, ohrožují naše zdraví a život mnohem více. Jde o boj těžký zvláště proto, že vedení měst a krajů mají často jiné priority.
S tím ale souvisí budování naší osobní zodpovědnosti. Každý z nás může omezit jízdy autem, využívat více hromadnou dopravu, přispět k udržení resp. rozšíření zelených ploch, třídit odpad, nahrazovat nevhodné vytápění domů apod. Každý z nás má vliv na prostředí kolem a zanechává svou nesmazatelnou ekologickou stopu, která svým dílem ovlivňuje celou planetu.
Podle toho, co slyšíme od čtenářů, mnoho lidí na severu Čech udivuje, že se zelení perou za zastavení výroby elektřiny z jádra. Při této výrobě ale vzniká jen odpadní teplo, nekouří to, nepráší, nesmrdí, nečoudí se ze záparů v povrchových uhelných dolech… Nemyslíte si, že vám tato politika v regionu ublížila? Elektrárny sice odsířily, ale jsou dál jedním z nejproblematičtějších znečišťovatelů v regionu včetně Ústecka.
Životní cyklus paliva od kolébky do hrobu zdaleka není tak bez problémový, jak popisujete. I z českého prostředí víme, co dokáže těžba pomocí kyseliny sírové tlačené do stometrových hloubek, navíc doprava, stavba a její zajištění po třiceti letech provozu stojí nemalé náklady. To nemluvím o bezpečnosti, a to nejen u nás, ale především v méně stabilních regionech. Na světě více elektráren dosluhuje, nežli se staví. Spotřeba energie stoupá, a to především v regionech, jako je Čína, Indie, ale také Afrika. Uranu, pokud se neobjeví a neovládne nová generace atomových elektráren či fúze, zbývá zásob na několik desítek let a jeho cena poroste, jelikož bude ve stále hůře dostupných místech. Hrozí však, že pokud nezměníme naše vzorce chování, nevyužijeme dostatečně potenciál úspor a dostatečně nepodpoříme diverzifikované obnovitelné zdroje energie, budeme muset v krajním případě sáhnout k parní turbíně poháněné štěpením jader. Já bych to považoval za poslední, ne šťastné řešení. Tím spíš, když zateplením domácností dosáhneme úspory stejného množství energie, které bychom získali spálením hnědého uhlí za limity těžby.
Právě proto mají zelení na Ústecku jako svou prioritu udržení ekologických limitů těžby uhlí. Jak z hlediska lokálního a regionálního, tak i z hlediska globálních problémů spojených se spalováním uhlí považujeme limity za nepřekročitelné. Naproti tomu odpor k jádru je spojen pouze s bezpečností stavby a především provozu. To jsou v čase jistě řešitelné překážky. Jádro tedy není nějaké tabu, o kterém nelze hovořit. Zároveň je však třeba dodat, že prosazujeme veškerá opatření, která jsou ekonomická i ekologická zároveň. V současné době vyvážíme tolik energie, kolik vyrobí Temelín. V budoucnu se má spotřeba energie zvyšovat. Na prvním místě by nás tedy měly zajímat úspory. Zelení jsou proto pro investice do technologií, které sníží energetickou náročnost. Zároveň prosazujeme šetrné zdroje energie. Jejich využívání s rozvojem našeho poznání bude vzrůstat. Jestli na přechodné období bude nutné zvýšit výrobu z jádra, je na kvalitní diskuzi, které se nebráníme.
Jak posuzujete vývoj životního prostředí na severu Čech? Ovzduší se prokazatelně zlepšilo, ale spíše díky tomu, že se odsířily elektrárny, na Ústecku se zavřela plynárna, omezily se některé výroby v chemičce kvůli sníženému odbytu, modernizovalo se. Není to málo? Neměli by se zelení zasazovat za progresivnější změny?
Jistěže došlo k podstatnému zlepšení především u velkých znečišťovatelů. Navíc tu byl v devadesátých letech příslib odstavení starých uhelných zdrojů v našem kraji po najetí Temelína. To se nestalo. Případné přestavby starých elektráren nepočítají s nejnovějšími a tím nejúčinnějšími technologiemi. To je smutné.
K tomu se přidal enormní nárůst silniční dopravy se vším, co s tím souvisí. Budeme i nadále požadovat přesun části nákladní dopravy ze silnic na koleje. Tím se řeší nejen snižování zátěže již tak špatného ovzduší, ale také bezpečnost na přetížených silnicích. Další velký problém je naše hospodaření v lesích a vůbec nakládání se zelení, která krom funkce tvorby krajiny má také obrovský význam při ochraně klimatu.
A nemělo by vás být víc slyšet, když se třeba zastavují zelené plochy průmyslovými objekty, jako je CPI Park Ždárek na Ústecku, kde mají vzniknout obří výrobní haly a přitom žijí některé chráněné druhy živočichů. Možná že lidé čekají, že se víc a každodenně budete prát za ekologii…
Nemyslím si, že bychom se k tak krátkozrakým řešením, jako je zastavování zelených ploch nevyjadřovali. Taková opatření ale nesnižují kvalitu života jen členům Strany zelených. Bylo by užitečné, kdyby se za správné věci „prali“ všichni lidé, kterým špatná rozhodování, vedená často korupcí a klientelismem, vadí. Když se nám povede společně probudit občanskou společnost, možná se nám jednou podaří, že budeme žít také v demokratickém systému. Zatím o demokratické společnosti hodně mluvíme, ale dvacet let po sametové revoluci má zřízení v naší republice více znaky totalitního režimu. Vládu jedné strany nahradila vláda dvou stran, které jsou na různých úrovních ochotny společně omezovat svobodu shromažďování, svobodu projevu, zavádět cenzuru, ovládat média, na různé pozice pouštět lidi dle stranické příslušnosti, nebo je za jiný názor rovnou vyhazovat z práce. Z tohoto pohledu by bylo poněkud málo, kdyby se zelení zastávali „jen“ ekologie.
Rozhovor vedla Dagmar Cestrová
Ústecký deník, 20. srpna 2009
