27. 10. 2010

Jako na flašinetu se opakuje z různých úst píseň o pravicové koalici v Ústí nad Labem. Buď že vznikne, nebo že nevznikne nebo že zaniká či vzniká. Skutečností je, že v Ústí již dávno nevládnou zastánci nějakých, natož pravicových, idejí či snad dokonce názorů.

Od r. 2002 vzniká vždy koalice stran s největším korupčním potenciálem – letos K3. Letošní volby konečně přitáhly do vlády nad městem všechny tři strany, které se postupně společně na marasmu Ústí podílely a podílet tedy dále budou. Ve středu se bude otevírat zatím poslední z ústeckých tunelů – park Sovětské armády neboli Městské sady. 80 milionů bylo nalito do parku, který sloužil celkem bez problémů a který bylo možno zlidštit za pár stovek tisíc. Škoda, že se neotvírá k 7. listopadu lampiónovým průvodem, to by daleko více odpovídalo bezdůvodně nalitým desítkám milionů. Pomník Milady Horákové a pomník zlikvidovaným židovským spoluobčanům zůstanou ve stínu dominující kamenné vzpomínky na tragédii našeho „osvobození“. Další peníze již v kase města nejsou; velké zakázky tohoto typu již nebudou, a tak se alespoň „posílí“ vliv obvodů, tj. zvýší se počet placených míst v samosprávě (náměstků a místostarostů), aby si i další přišli na své. Začal jsem písní o pravici. Ta píseň je falešná; flašinet by měl spíše hrát „Ó Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary“. Nemusím snad překládat, že Velvary si nahradíme Ústím, tolary korunami a mé znamená naše.

Miroslav Florian
komentář vyšel 26. října 2010 v MF Dnes