Zeptejme se svých voličů, co od nás čekají

30. 4. 2007

Rozhovor s novým místopředsedou ZO Ústí nad Labem – město Marianem Páleníkem.

Do strany jsi vstoupil nedávno, jaké jsou tvé priority?

Přicházím spasit Stranu zelených! :o) Ale vážně. Přihlášku za člena jsem podal po takřka dvou letech, kdy jsem byl registrovaným příznivcem, přičemž dění ve straně jsem pozorně sledoval dlouho předtím. Chci tím říci, že se rozhodně nepokládám za nováčka.

Nicméně ty se ptáš na mé priority. Vytipoval jsem si dvě, kde bych chtěl pomoci, které spolu úzce souvisejí a mají společný cíl. Tím cílem je dosáhnout toho, aby „zeleně“ smýšlející občané měli své zástupce v městské samosprávě, kteří by tam prosazovali jejich zájmy. Myslím, že podobné představy jako my, má přibližně 10 až 15% ústeckých občanů. Jejich vůli však vedení města prakticky ignoruje. A není divu! Vždyť máme v Ústí nad Labem všehovšudy jednoho obvodního poslance. Někde musí být problém, že ústecké zelené volí tak málo lidí. Chyba rozhodně není u nich, chyba musí být u nás. Dalším signálem, který podle mne svědčí o tomtéž, je nízký počet členů a příznivců Strany zelených.

Nabízím tedy ústeckým zeleným, že pomohu zorganizovat akci, při níž se prostě svých (potenciálních) voličů zeptáme, co od nás čekají a co jim naopak vadí. Zejména v první fázi musíme pozorně naslouchat! Takto získané poznatky bychom pak měli „přetavit“ do svého programu.

Přitom ovšem narážíme na problém, který souvisí s mou druhou prioritou: Vždyť my nevíme, kdo vlastně naši voliči a příznivci vlastně jsou! Nemáme s nimi navázánu komunikaci. Zde mohu zeleným nabídnout zkušenosti z organizace, v níž dvanáctý rok pracuji – z obecně prospěšné společnosti Přátelé přírody. Tu zpočátku také tvořilo několik málo desítek lidí, avšak časem se mi podařilo rozšířit počty našich členů a příznivců na dva a půl tisíce.

S tou souvisí má druhá otázka. Jsi známý jako bojovník proti výstavbě jezů na českém dolním Labi. Jak to teď s nimi vypadá?

Než odpovím, chtěl bych poznamenat, že jsem proti výstavbě jezů, ale nepatřím mezi odpůrce lodní dopravy, jak se to často mylně interpretuje. Lodní dopravě naopak prokazují „jezaři“ medvědí službu. Ta mohla být dávno podpořena, pokud by investor netrval tvrdošíjně na prosazení jezů a dlouhé roky neodmítal jednání. Musím říci, že když jsem se před dvanácti či třinácti roky začal jezům věnovat, netušil jsem, že v roce 2007 nebude stále rozhodnuto. Lze to ale hodnotit i pozitivně. Na rozdíl od jiných kauz – zejména díky mandátu bezmála 18.000 signatářů naší petice proti jezům – si zde „betonová“ lobby neprosadila svou.

Snad to nezakřiknu, ale právě v těchto dnech se asi prolomily bariéry a pohnuly ledy. (Podle mne je to i důsledek toho, že jsou zelení ve vládě.) 2. května se v sídle Přátel přírody sejdeme k „historickému“ jednání se zástupci investora. Čekají nás jistě nelehká a tvrdá vyjednávání, bude to ještě dlouhá cesta, přičemž dosažení cíle není jisté, ale věřím, že na jejím konci bude nalezení nějakého kompromisního řešení, které pomůže lodní dopravě na Labi, zachová cenné říční ekosystémy a ušetří i kapsu daňového poplatníka. Aspoň já pro to dělám a udělám vše, co bude v mých silách.

Je vidět, že když se veřejnost nedá, lze diskusi prosadit.

Před časem jsme tě také přijali za člena petičního výboru petice proti bourání bloku domů U České besedy. Co tě vedlo k tomu, že ses začal angažovat v této kauze?

Mám k těm domům citový vztah. Když jsem r. 1990 nastupoval do funkce zástupce starosty, jeden z mých prvních kroků bylo zrušení plánu na zbourání domů U České besedy, jak bylo naplánováno ještě za minulého režimu. Bohužel po mém odchodu v r. 1992 se již touto částí města obvodní radnice nezabývala a část domů dál chátrala.
Současná petice ale přichází opravdu v hodině dvanácté a bude náročné dosáhnout nápravy. Myslím, že i na tomto případu je vidět, jak strašně chybí v zastupitelstvu někdo, kdo neměří všechno korunou a nespoléhá na volnou ruku trhu. Zaslepenost ODS je známá, překvapuje mne spíš ČSSD, která se po 16 letech v opozici zřejmě tak třese na funkce, že se z ní stala jen jiná ODS s růžovým nátěrem.

Pokud nechá vládní koalice skutečně ty domy zbourat a postavit na jejich místě už asi třináctý hypermarket (tzn. nevzhlednou halu), spáchá tím s prominutím velkou pitomost a vystaví sama sobě vysvědčení, kde propadne z předmětů „Územní plánování“ a „Komunikace s občany“. My sice budeme mít co dát na předvolební bilboardy (snímky z bourání s nápisem „Takto nám vládly ODS s ČSSD“). Co nám to ale bude platné? Ani nové vedení města zde nebude moci sjednat nápravu. Demolice domů je nevratný krok.

Přitom vzpomeňme, jak vypadala ještě před pár lety Větruše, když volná ruku trhu, na níž staví ODS svou „politiku“, zas jednou selhala. I tehdy se ozývaly stejně nezodpovědné hlasy volající po jejím zbourání. Dnes je to chlouba města. (A za připomenutí stojí, že nebýt občanů, kteří se ozvali, nechala by ODS Větruši spadnout.)

Stejnou šanci máme nyní u České besedy!