12. 3. 2007
Hypermarketu u Spolchemie by měla ustoupit také restaurace, která má velmi dlouhý, zajímavý a pohnutý osud.
Ústí nad Labem – Za německé okupace to bylo to poslední místo, kam mohli ústečtí Češi zajít za zábavou mezi své. Pak i tuto možnost nacisté zlikvidovali. Tradiční restaurace jménem Česká beseda patří k domům, jimž nyní hrozí demolice kvůli stavbě nového hypermarketu u Spolchemie.
Mnozí Ústečané považují název této restaurace za víceméně bezobsažný. Ale má hlubokou tradici.
Česká vzdělávací beseda vznikla v Ústí roku 1874 jako první menšinový spolek místních Čechů. O dva roky později zjednodušila název na Českou besedu. „Naše město nese na čele znak ryzího, zarytého němectví, tak jakoby v lůně jeho ani jediného Čecha nebylo. Jediným střediskem Čechů těch, jež touží pookřáti mezi svým, pohovořiti, postěžovati si a pobaviti se ve společnosti české, jest zdejší Česká beseda,“ tak vykresluje důležitost spolku provolání spolkového výboru z roku 1883. Tehdy ještě neměla instituce vlastní budovu a musela se „stěhovati z místa na místo a přijmouti za vděk místností tou, jež právě se jí naskytne, nechce-li, aby se tento jediný zdejší spolek rozpadl.“
To se změnilo na přelomu 19. a 20. století, kdy Česká beseda zakoupila právě popisovaný dům v Revoluční ulici. Uvnitř zřídila spolkové místnosti, restauraci, taneční sál, hotelové pokoje. Plnila funkci jednoho z hlavních center kulturního života stále rostoucí české menšiny v Ústí nad Labem.
Po okupaci v říjnu 1938 musela Česká beseda vypustit z názvu první část a pro příště se jmenovala jen Beseda. V letech 1939 a 1940 to byla jediná česká hospoda v celém Ústí. Češi, kteří neutekli do vnitrozemí, se zde setkávali, aby si společně vypili pivo, zahráli dámu, přečetli české noviny, poslouchali rozhlas a hlavně si popovídali v mateřském jazyce. Slavili tu společně Vánoce i konec roku.
Beseda se stala trnem v oku německým nacionalistům. V červenci 1939 neznámí pachatelé, nejspíše henleinovci, vymlátili okna restaurace kameny. Podobné problémy nakonec přivedly českého majitele k rozhodnutí hostinec uzavřít a odstěhovat se s rodinou do protektorátu. Čeští hosté se se svou poslední „národní základnou“ velkolepě rozloučili o Velikonocích 1940.
„Teď nemáme už kam chodit,“ konstatoval smutně jeden ze stálých hostů Jan Müller, který smutnou událost popisoval v dopise své milé. Z Besedy se stal „jakýsi druh pensionátu od říšských pošt“.
Znovuotevření se Česká Beseda dočkala až po osvobození. Po převládnutí českého obyvatelstva v Ústí už ale ztratila na původním významu.
Zdroj: MF Dnes
