28. 8. 2010
Jezy na Labi se ani tak netýkají ochrany přírody, jako jsou projevem zarezlé tunové ekonomiky v hlavách mnoha politiků. Argumentace pracovními místy a levnější a ekologičtější vodní dopravou je zcestná. Podívejme se, jaká by byla realita.
Přes deset miliard, které by nakonec projekt stál doopravdy, by zvýšilo na několik let počet pracovních míst hlavně v důsledku obrovských přesunů hmot. Pracovní místa by byla hlavně z řad nekvalifikovaných dělníků a řidičů; pokud se trochu ekonomika pohne, pak převážně z Ukrajiny nebo Balkánu. Zvýšily by se zisky stavebních firem, které by se ke stavbám dostaly; vzhledem k tomu, o jaké objemy by se jednalo, by to byly firmy mající sídlo v Praze a Viamont. Ty by sice vše udělaly s pomocí místních firem, ale hlavní profit by si shrábly samy. (Po skončení výstavby by byli zapotřebí tři hrázní, a tím by skončila první část pohádky o velké zaměstnanosti).
Zvýšení splavnosti Labe má vést k růstu počtu lodí po řece plujících. Co by však vozily? V dnešní ekonomice, kde se hraje o dodávky na vteřiny a o množství maximálně v kilogramech, nemůže po řece plout žádný náklad obsahující velké množství přidané hodnoty, protože ta musí být rychle vyměněna za odpovídající finanční tok. (Vyspělé ekonomiky dosahují vysokých výkonů vysokým zhodnocením, vysokou přidanou hodnotou, která vzniká vložením vysoce kvalifikované práce do výrobku).
Je zřejmé, že tuny železa, kamení, uhlí či dřeva takovou vysokou přidanou hodnotu neobsahují, na druhou stranu je dodavateli i příjemci v podstatě jedno, zda přijdou dnes či pozítří, dodavateli ani příjemci příliš nezáleží na tom, zda jsou někde zakopány či zda leží na vodě.
Větší splavnost Labe na českém území proto povede – v lepším případě – jen k vývozu surovin a materiálů, k „banánizaci“ Česka.
Kromě Labe jdou přes hranice další dvě významné dopravní cesty, na které občané státu přispívají. Obě – dálnice i železnice – jsou z hlediska rychlosti dodávek neskonale pružnější, a tím pro vyspělou ekonomiku použitelnější.
Mnoho občanů také využívá těchto dopravních cest k soukromým účelům, a zčásti tak dostává své peníze zpět. (Neumím si představit, že by většina lidí jezdících do Německa a zpět používala k jízdě motorové čluny). Argumenty pro výstavbu hrází na Labi jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Přátelé přírody však nemají zcela pravdu, úvahy o stavbě jezů nejsou proti přírodě, jsou především proti zdravému rozumu.
Dvě věci však nelze nezmínit: na německém území se žádné kopání Labe konat nehodlá. A druhý argument – budou-li zase „normální“ zimy jako je ta letošní (projev globálního oteplování v lokálním ochlazení), bude se muset půjčovat v SSSR (pardon Rusku) ledoborec.
Miroslav Florian, Ústí nad Labem
Komentář vyšel 27. srpna 2010 v severočeské MF Dnes. Šlo o reakci na článek „Jezy na Labi, pro jedny spása, pro jiné nesmysl. Stát zatím peníze nedá,“ který vyšel tamtéž 25. srpna.
