1. 3. 2010
Ústí nad Labem, Praha – Někdejší šéf a pořád hlavní tvář Strany zelených Martin Bursík se rozhodl kandidovat na severu Čech, v květnu bude chtít od dolů na Mostecku doskočit až do poslaneckých lavic. Soupeřit bude s dalšími těžkými politickými vahami – Jiřím Paroubkem z ČSSD, Petrem Gandalovičem z ODS, Milošem Zemanem z SPO a zřejmě i Janou Bobošíkovou z bloku Suverenita. Uvádí, že o podpoře v kampani jedná i s lidmi z okolí Václava Havla.
Můžete uvést, co přesně vás přimělo kandidovat na severu Čech za Stranu zelených?
Před dvaceti pěti lety, ještě za totality, jsem pracoval na výzkumu vlivu kyselých dešťů na vodu, půdu a lesy v oblasti Jezeří v Krušných horách. Výsledky byly otřesné. Teprve listopad 1989 přinesl naději, že se situace v takzvaném černém trojúhelníku změní. Dva roky nato prosadil tehdejší ministr životního prostředí Ivan Dejmal a jeho spolupracovníci usnesení vlády o limitech těžby. Měla se postupně utlumit povrchová těžba uhlí, zacelit jizvy v krajině, vyčistit vzduch a severním Čechám měla být nabídnuta čistší budoucnost. Jenže teď je tady najednou silný a nebezpečný tlak, jehož cílem je vyhnat lidi z jejich domů, zbourat jejich vesnice a města, vydolovat a spálit uhlí a zatížit region a jeho obyvatele prachem, hlukem a dalším znečištěním ovzduší. Řekl jsem si, že přemýšliví lidé v Ústeckém kraji si zaslouží mít možnost volit někoho, o kom vědí, že více než dvacet let staví na první místo ochranu životního prostředí a zdraví a současně není spojen se severočeskými kmotry.
O prolomení limitů na těžbu uhlí v dole ČSA se opět začalo diskutovat s velkou razancí. Téma se stalo i předvolebním, když Jiří Paroubek uvedl, že by s prolomením souhlasil. Jedním dechem ale dodává, že ale musí rozhodnout občané kraje. Jaký je váš postoj? Jste proti prolomení limitů zcela, nebo také necháváte prostor pro vyjádření místních obyvatel?
Jsem absolutně proti prolomení limitů těžby, bojuji proti dalšímu rozšiřování těžby, bourání vesnic a pálení uhlí. Názor v této věci neměním – na rozdíl od Jiřího Paroubka, který dokázal od roku 2006 změnit názor celkem čtyřikrát, což je doložitelné. Návrh ČSSD na krajské referendum je podvodem, protože referendum bez existence zákona nelze vyhlásit. Navíc krajské referendum o vysídlení měst a vesnic a výměně zdraví za peníze je nesmyslem. To je, jako kdyby někdo prosazoval referendum o tom, zda kouření škodí, či neškodí zdraví. Jinou věcí jsou místní referenda v ohrožených obcích, ta mají význam při ochraně jejích obyvatel.
Co je vaším hlavním argumentem v odporu proti prolomení limitů na těžbu uhlí?
Přesídlit, zbourat, vytěžit, zdevastovat krajinu, spálit, zamořit životní prostředí, zničit si zdraví – tak tohle skutečně není má představa o budoucnosti Ústeckého kraje. Kdyby skutečně došlo k vytěžení a spálení sedmi set milionů tun uhlí za limity, vzniklo by 1,3 miliardy tun oxidu uhličitého, což se rovná emisím celé České republiky za deset let! Naše děti by žily za třicet let ve stejně zamořeném prostředí jako my. Kdo uvažuje tímto způsobem o budoucnosti regionu severních Čech, je pro mne obdivovatel Jurského parku, ale ne politik budoucnosti. Budoucnost kraje přeci není v prodlužování dnešního neutěšeného stavu, ale ve změně ekonomické orientace kraje. Co kdybychom prostě nechali uhlí v zemi pro budoucí generace jako možný zdroj uhlovodíků pro technologie budoucnosti? Ministr průmyslu Tošovský nemluví pravdu, když tvrdí, že uhlí potřebují naše teplárny pro centrální zásobování teplem. Teplárny mají dostatek uhlí na dole Bílina, Jiří a Družba a dostatek času na to, aby se postupně přeměnily na moderní decentralizované teplárenství opřené primárně o biomasu a zemní plyn.
Těžaři jsou poměrně optimističtí a věří, že se s lidmi, kteří žijí na uhlí, dohodnou a domy vykoupí. Občas to z médií ale vypadá tak, že tím bude vše vyřešeno. Prolomení limitů ale musí schválit vláda. Současná to podle vyjádření premiéra Fischera neudělá. Vy sám jste v rozhovoru pro Radiožurnál nedávno uvedl, že při svém projevu ve Sněmovně, v němž jste se dostal do sporu s Janem Fischerem, jste „tahal za záchrannou brzdu“ v případě limitů. Jak blízko podle vás možné prolomení, nebo naopak odepsání zásob uhlí je?
Za devět měsíců Fischerovy vlády zaznamenali těžaři tolik vítězství, jako za žádné jiné vlády. Podařilo se jim shodit vládní i poslanecký návrh novely horního zákona, jehož cílem bylo převést zásoby uhlí za limity ze zásob těžitelných do zásob strategických pro budoucnost. Aby toto dokázali, museli obejít ve vládě ministerstvo životního prostředí a nedat mu šanci se k tomu vyjádřit. Mimochodem, toto byla podstata mého sporu s premiérem Fischerem. Ale zpět k otázce, situace je podle mého názoru velmi vážná. Pro prolomení limitů je kromě uhelné společnosti Czech Coal také ČEZ, který chce uhlí spalovat ve svých elektrárnách. Z politických stran je pro ČSSD (i když se schovává za referendum), Zemanova strana, komunisté i ODS, která se nebrání prolomení limitů, pokud budou vlastníci souhlasit. Jedinou politickou stranou, která je jednoznačně pro zachování limitů a odpis zásob, je Strana zelených. Situace je tak vážná, jako nikdy předtím.
Co říkáte na pragmatismus, s nímž k prolomení či neprolomení přistupují místní severočeští (krajští i komunální) politici. Uvádějí, že pokud by byly limity prolomeny, těžaři a energetické firmy mají z každé tuny a kilowatthodiny severu platit.
Byl jsem šokován, když si litvínovský starosta Volák z ODS řekl o miliardu plus peníze pro každou domácnost výměnou za doživotní zátěž obyvatel Litvínova prachem a hlukem. On si možná nepamatuje na předlistopadové „pohřebné“, platbu 2 000 korun československých lidem z pánevní oblasti, kteří zde žili alespoň deset let. Lidé měli ty peníze užít na to, aby se odjeli někam nadýchat normálního vzduchu. Ale říkalo se tomu „pohřebné“. To proto, že lidé nikam nejezdili a ta částka skutečně stačila k vystrojení pohřbu. Tenhle šok z vyjádření starosty vyvážilo čtvrteční rozhodnutí litvínovského zastupitelstva, které pohřebné odmítlo a vyzvalo ke zrušení dobývacích prostor za platnými limity těžby. To jsou slova, která region potřeboval slyšet.
Jak vnímáte svou pozici ve volební kampani? Jste připraven na to, že řada lidí si řekne, že severu chce využít další Pražák?
Lidé mne znají a vědí, že jsem nejen politik, ale také profesionální ekolog a že boj za lepší životní prostředí je mé životní krédo. Znečištění ovzduší nezná hranice krajů, ale v Moravskoslezském a Ústeckém kraji je situace nejvážnější. K severním Čechám mám daleko blíže, pracoval jsem zde, mám tu hodně přátel. Proto jsem tady. Očekávám, že volební bitva v Ústeckém kraji bude možná nejtěžší v republice. Samé těžké váhy, navíc podepírané nechvalně známými „kmotry“. Věřte, že tohle skutečně nedělám kvůli své kariéře, dělám to pro moji malou dceru a všechny naše děti, které si zaslouží lepší budoucnost.
Zelení byli obecně řadou lidí vnímáni jako naděje a změna v české politice. Poslanecký klub se však rozhádal a aktivita dvou poslankyň vedla k pádu vlády a poškození země při českém předsednictví EU. Vy sám jste do sporů přispěl nešťastným mailem s formulací, že kolegyně přimějete ke spolupráci silou. Zelení také nejednali jednotně při volbě prezidenta republiky. Ve volebním období se pak také strana rozpadla. Jak chcete přesvědčit veřejnost, že jste strana konsolidovaná a důvěryhodná?
Vaše právem kritické hodnocení je poctivé vyvážit konstatováním, že jsme na to, že nás bylo šest poslanců, toho dosáhli v Topolánkově vládě v oblasti životního prostředí docela dost. Ale také je pravdou, že nás vnitřní spory velmi poškodily a já je beru jako pravděpodobně nevyhnutelný průvodní jev zrání mladé politické strany. Odešel jsem z vedení strany a teď nesu odpovědnost za co nejlepší výsledek v Ústeckém kraji. Kandidátku máme našlapanou zajímavými lidmi, kterým jde o boj proti korupci, mravnímu úpadku a devastaci krajiny.
K jasnému obrazu a čitelným postojům nepřispěl i váš nedávný výrok, že „Ondřej Liška není pro boj, který nás čeká, dostatečně zkušený, výrazný a pevný. Vedení zelených jsem pustil příliš brzy“. Nebyl ten výrok nešťastný?
Ondřej Liška i já víme, proč tento můj výrok zazněl. Nepovažuji za vhodné se k tomu vracet. Rozhodl jsem se podpořit stranu a kandidovat v nejtěžším volebním obvodu. A dám do toho vše. Respektuji a podporuji vedení strany a ono mne.
Lidové noviny přinesly informaci a posléze ji řešila i další média, že jste pracoval pro Mosteckou uhelnou společnost. Vy jste uváděl, že jste se ve svých studiích a konzultacích nedotýkal prolomení limitů nebo přesídlení obyvatel obcí na uhlí, těžaři uvádějí opak. Stojí tvrzení proti tvrzení. Nenapadlo vás ale při převzetí zakázky, že by to mohl být problém? Dlouhodobě vystupujete proti devastaci krajiny, berete se za trvale udržitelný rozvoj a nakonec spolupracujete s někým, jehož zájem byl a je úplně opačný?
Pokus Czech Coal mne zdiskreditovat byl odvetou za to, že jsem si den předtím dovolil kritizovat vládu za to, že podléhá lobbistickým vlivům těžebních společností. Což byla pravda. Naštěstí netrvalo dlouho a ukázalo se, že uhlíři nemají svoji pomluvu o co opřít. Nikdy jsem nepracoval na něčem, co by odporovalo mému přesvědčení a postojům. Společnosti Appian Group jsem pomáhal – na základě zahraniční zkušenosti – bránit se proti centralizaci moci v ČEZ. Měli v úmyslu vstoupit na trh s elektřinou, na kterém však začal nebezpečně dominovat ČEZ. Mým hlavním protiargumentem je skutečnost, že jsem jako expert ministerstva životního prostředí řídil vypracování a prezentoval ve Špidlově vládě více než stostránkovou studii energetické budoucnosti bez prolomení limitů těžby. A uspěl jsem. Není lepšího dokladu, že jsem čistý.
Sympatie k zeleným chová i exprezident Václav Havel. Počítáte nějak s jeho podporou v kampani?
Ano. Prezident Václav Havel je velmi citlivý k tématům devastace krajiny a životního prostředí. Myslím si, že dobře rozumí tomu, že souboj v Ústeckém kraji je střetem dvou zásadně odlišných hodnotových světů. Počítám s jeho podporou a mluvím s lidmi z jeho nejbližšího okolí o tom, jaká bude forma této podpory.
Strana zelených v posledních volbách do Evropského parlamentu získala v kraji 2,17 procenta hlasů, ve volbách do krajského zastupitelstva 4,19 procenta. V průzkumech se nyní pohybuje tu pod, tu nad pěti procenty v rámci celé země. Jak odhadujete výsledek strany v kraji a v celé zemi?
Toto jsou volby do Sněmovny, a tak má smysl je porovnávat s výsledky Strany zelených v posledních parlamentních volbách 2006. Tehdy jsme dosáhli v Ústeckem kraji 6,03 procenta a celostátně 6,29 procenta. Teď jsme na tom celostátně o trochu hůře, ale tady v Ústeckém kraji máme na víc. Ani Paroubek, ani Zeman, ani Gandalovič, ani jejich „kmotři“ nenabídnou lidem věrohodný program boje proti korupci, mravnímu úpadku a devastaci krajiny. Chceme dosáhnout deseti procent a já věřím, že nás občané Ústeckého kraje přijmou jako solidní a slušnou alternativu vůči těm, kteří dovedli poměry v Ústeckém kraji tam, kde jsou.
Jste přesvědčen o tom, že se dostanete do parlamentu?
Celostátní výsledek strany je součtem výsledků ve čtrnácti volebních krajích. Já jdu udělat co nejlepší výsledek v Ústeckem kraji a pomoci tak vytáhnout stranu přes pětiprocentní hranici.
Co nyní, kromě toho, že jste poslanec, děláte?
Jsem naplno v plánování kampaně a aktivit v Ústeckém kraji. Probíhá jednání Poslanecké sněmovny a výboru pro životní prostředí. Přednáším o životním prostředí a ochraně klimatu doma i v zahraničí. A konečně mám více času se věnovat rodině. Trávím hodně času s nejmladší ze tří dcer, čtyřměsíční Noemi. Pozoruji její pokroky a říkám si: „V čem budeš holka žít, až ti bude tak jako mně, padesát“. To je docela silná motivace ještě něco v životě dokázat, ne?
Autor: Jan Veselý
Mladá fronta DNES – severní Čechy, 1. března 2010