11. 1. 2010
Rozhovor s Martinem Marečkem, scénáristou a režisérem filmu Auto*Mat. Snímek se bude 28. ledna promítat v ústeckém kině Mumie.
Jedná se o film osobní, vystupujete v něm vy i vaše rodina, film komentujete… Nebál jste se jít takto „s kůží na trh“?
Film rámují pozorovatelské záběry z okna na provoz křižovatky pod mým bytem, které jsem si sám pro sebe jistou dobu sbíral a uštěpačně komentoval. Tak to celé začalo, motivace byla osobní. Jestli zůstat u brblání, nebo něco udělat. Postupně se nabalovaly různé vrstvy, sledování iniciativy Auto*Mat, rozpravy nad individuální mobilitou s rozličnými osobnostmi atp… Při některých scénách jsem ve střižně zavíral oči a vždy asi budu. Ale připadá mi to férové. Vlastně nemám rád diskuse o dokumentárním filmu jako o nosiči „objektivity“, nestranném nástroji k posuzování dějů a nutnosti odosobněného svědectví. To je hloupý a legrační mýtus. V mnoha „vyvážených“ dokumentárních filmech, kde tvůrce jakoby necítíme, může být daleko více autorské manipulace a dramaturgického eskamotérství, než se může zdát. Já nechci vyvolávat zdání vyváženosti, naopak, potom to snad ani nikdo soudný nemůže vyžadovat. Film není recept, sběrnice ani zrcadlo, ale gesto.
Jedná se zdánlivě o film vázaný na jedno konkrétní město – Prahu, na jeden konkrétní problém – dopravní situace. V čem vidíte jeho obecnou platnost?
Doprava určuje charakter prostředí, naše podmínky pro život ve městě. Není to samostatné téma. To, jak dopravu řeší politická správa i jednotliví obyvatelé, je odrazem našeho vztahu k organismu města. Naší volby. To jsou takové obecně platné chytrolínské řeči, ale doufám, že ten film opravdu není jen o dopravě. Divák si sám může rozhodnout, jestli třeba sleduje cyklistickou verzi Dona Qiujota nebo akční vizionářskou komedii…
Film byl již dříve v rámci akce iniciativy Auto*Mat promítán – s jakými diváckými reakcemi jste se setkal?
U spřátelených osob jsou dojmy očekávatelné, ale mimo poučený hlouček jsem zaznamenal naštvanost na stav lokální politiky, snad i chuť zvednout se a něco udělat. Několik lidí, které jsem pár dní po projekci potkal, mi sdělilo příbuzný postřeh: „Chodím po Praze a všímám si zahuštěných ulic, ataků, začal jsem vnímat město.“ Z toho mám radost. Film snad proměnil malý automatismus.
Jste optimista? Věříte, že nastane situace, kdy bude organizace Auto*Mat zbytečná?
Myslím, že nemusí být zbytečná nikdy. Pro mě je u Auto*Matu zásadní symbol hvězdičky * uprostřed názvu. Oživující princip. Hravost. Auto*Mat není organizací destruktivní, fundamentalistickou, protestní, proti autům. Spousta členů autem občas určitě jezdí. I moje východisko nebylo aktivisticky-bořitelské, ale spíš rodinně-konzervativní ve smyslu vztahu k místu pro život. Mám rád Prahu. Auto*Mat iniciativa je zaměřená na kultivaci města, může se společně s městem vyvíjet. Samotné nastavení záleží na potřebách lidí, kteří iniciativu tvoří. Můžou se dát třeba na městské zahrádkářství… Vážně, Auto*Mat nehlásá nic revolučního, trend vlídné a šetrné dopravy je běžný ve Vídni, Paříži, Londýně, Kodani a dalších metropolích. Spočítali si, že je to pro ně výhodné…
Tento rozhovor je zkrácenou verzí rozhovoru zveřejněného na webu k filmu Auto*Mat.
